Naše první zastávka na cestě po národních parcích USA. Severní Kaskádové pohoří leží ve státě Washington. Jedná se o park plný vysokých hor pokrytých ledovci, řek modelujících údolí, krásných jezer a hlubokých lesů, kterými se potulují velké šelmy.

Ačkoli jsou hory zahalené v hustém kouři z mnoha požárů, zuřících na území Spojených Států, vyrážíme na několik dnů do hor v naději, že se situace zlepší.

Okruh přes Devils Dome je celkem dřina. Cesta podél Ross Lake je moc pěkná, ale vystoupat od jezera na vrchol Devils Dome si vyžádá téměř celý den chůze. Vedro je ubíjející a vody po cestě není mnoho. Vrchol nabízí krásná místa na stanování a parádní výhledy po okolních horách a na protější Jack Mountain, pokrytou sněhem. Dalšími krásnými místy pro táboření jsou Devils Park a McMillan Park.

Přestože jsou hory většinu času zahalené v dýmu, naskytne se nám i několik výhledů s čistým vzduchem.

Nádherná hora, po které stékají ledovce. Vydáváme se na Wonderland Trail. 150 km dlouhý trek okolo hory. Parádní trasa překračuje hluboká údolí vymodelovaná ledovci nebo vymletá řekami a šplhá vysoko k ledovcům. Trek je na sezonu beznadějně naplněný už několik měsíců předem. Zkoušíme štěstí v informačním centru v Paradise a asi po hodině kombinování, který kemp po cestě využít, se nám podaří Wonderland Trail rezervovat pouze se dvěma obchůzkami. Ačkoli byla krajina většinu času zahalená v kouři z velkých požárů, byl trek parádní.

Podrobnější info zde

Jezero vzniklé po zhroucení sopky Mazama. Poté, co původně téměř čtyři tisíce metrů vysoká sopka vychrlila svůj obsah a nemělo ji co podpírat, zhroutila se sama do sebe a vytvořila veliký kráter, který se časem naplnil vodou. Jezero nemá žádný přítok a je napájeno pouze deštěm a rozpuštěným sněhem. Díky tomu je tak nádherně čisté. Průzračnost vody činí neuvěřitelných 44 metrů.

Po obvodu kráteru se nalézá spousta lehce dostupných vyhlídek, odkud lze tuto nádheru obdivovat. Jedna z nejlepších vyhlídek je na vrcholu Garfield Peak (2454 m n.m.), který leží necelé tři kilometry od parkoviště v Rim Village.

Krásným místem nedaleko kráteru je Pinnacles. Špice trčící ze dna malého kaňonu. Jde o fosilní fumaroly, kterými kdysi unikaly horké plyny a díky erozi dnes stojí osamoceně. Nejlepší dobou pro návštěvu je chvilku po východu slunka, kdy jsou krásně nasvíceny.

Rezervace se skládá z národního parku Redwood a státních parků Del Northe Coast, Prairie Creek a Jedediah Smith. Jelikož mám rád stromy a lesy, byly pro mě procházky mezi nejvyššími stromy světa (sequoia sempervirens) opravdovým zážitkem.

Za návštěvu určitě stojí Fern Canyon, ležící kousek od pobřeží. Krátký kaňon, jehož kolmé stěny jsou obrostlé kapradinami.

Ani jsme moc nevěděli, co od tohoto parku čekat. Z původně plánovaných dvou dnů se nakonec stalo pět. Za návštěvu určitě stojí Cinder Cone. Kráter je sice skoro na druhé straně parku než my, ale cesty k němu nelitujeme. Štěrkový kužel, na který když se vyšplháme, můžeme si obejít kráter a obdivovat Painted Desert a lávová pole pod námi nebo se kochat pohledem na vzdálený Lassen Peak.

Na tři dny pak vyrážíme prozkoumat park směrem k Devil Kitchen, což je geologicky aktivní místo, kde to hraje všemi barvami, všude to syčí a bublá a ve vzduchu je cítit síra. Navštěvujeme i veliké horké jezero  Boiling Spring Lake.

Nemáte-li tolik času, navštivte alespoň Kings Creek Falls nebo Sulphur Works.

Výstup na Lassen Peak jsme si nemohli odpustit. Šesti set metrové převýšení od parkoviště dává zabrat, ale stoupá se po upravené stezce a odměnou jsou nám nádherné rozhledy po celém parku.

Nečekaně hezká a zajímavá zastávka před Yosemite NP. Zajedeme k South Tufa, prapodivným útvarům „vyrůstajícím“ z jezera. Jde vlastně o jakési krápníky, vytvořené díky vápencem prosycené spodní vodě probublávající vzhůru. Voda jezera už dávno ustoupila a krápníky nyní trčí z vody a vytváří jednotlivé jehly, ale i mohutné stěny. Jezero samotné je slanější, než mořská voda.

Za návštěvu stojí i Panum Crater, odkud jsou hezké výhledy na jezero Mono.

Ikona při cestování po národních parcích USA. Získáváme permit a na šest dní vyrazíme prozkoumat zdejší krajinu. Nejsilnější dojem na mě udělala návštěva North Dome, kde se více než kilometrová skalní stěna Half Dome tyčí přímo proti nám. Navštívíme Eagle Peak a El Capitan a pak slezeme o kilometr níž do Yosemite Valley. Po Misth Trail vystoupáme okolo Vernal Fall a Nevada Falls znovu nad údolí. Výstup na Half Dome je celkem náročná věc. Při vyřizování permitu pro výstup na Half Dome v infocentru tvrdí, že jde o normální turistickou cestu. Poslední výstupový úsek bych však klasifikoval jako ferratu obtížnosti C/D. Za návštěvu však určitě stojí, stejně jako dál pokračující Little Yosemite Valley. Yosemite jsou prostě nádhernou oblastí plnou skal, hlubokých údolí, vodopádů a krásných jezer.

Podrobnější zde

Sousedící národní parky v pohoří Sierra Nevada známé především díky Sekvojovci obrovskému (Sequoiadendron giganteum), který zde roste. Jde o nejmohutnější stromy na Zemi. Mezi ty nejznámější patří General Grant a General Sherman.

Za delší zastávku určitě stojí oblast Giant Forest.

Horko je zde opravdu ubíjející. V noci nechce teplota klesnout pod 33°C. O spánku, natož o odpočinku se nedá moc mluvit. Zajedeme do odlehlé části, podívat se na Racetrack Valley. Vyschlé rozpraskané jezero s prapodivnými „putujícími“ kameny. Balvany nejrůznějších tvarů se pomalu pohybují náhodným směrem a zanechávají za sebou ve vysušeném a rozpraskaném dně svoji stopu, odkud „přišly“. Do údolí však vede krkolomná cesta a určitě doporučuji vůz s náhonem všech kol.

Projedeme si Artists Drive. Jednosměrnou cestu, vlnící se mezi skalami pod horami a s pěknými vyhlídkami. Mezi nejlepší patří asi Artists Palete. Erozí rozrytý svah, hrající nejrůznějšími barvami. Bílá, fialová, červená, zelená… Opravdu jako paleta nějakého umělce.

Procházka k solnému jezeru Badwater Basin okolo poledne je skoro šílenství. Nejnižší místo v USA. Je 85 m pod hladinou moře. Asi kilometr vzdálená solná pláň jezera se leskne v slunečním světle a oslepuje oči. Solné krystaly vysrážené na vysušeném jezerním dně vytvářejí krásné útvary, podobné včelímu plástvi.

Park nese název po zvláštních stromech, které zde rostou (Yucca brevifolia). Roztroušené skály a balvany dodávají místní krajině osobitý ráz. Mezi nejlepší zastávky patří Cholla Cactus Garden. Pláň pokrytá velkými kaktusy. Pozor na ně! Trny mají jakési zpětné háčky. Jakmile se vám někde zabodnou, je velice bolestivé dostat je ven. Krásné jsou také Skull Rock a procházka okolo mezi skalami a  Hidden Valley s oblastí plnou velkých skal.

Řeka Colorado je neskutečný umělec a vytváří asi nejznámější kaňon na světě. Když jsme poprvé přišli na okraj kaňonu, tak i přesto, že jsme věděli co čekat, bylo to neuvěřitelné. Ta obrovská rozloha a hloubka, různé věže složené z milionů různě barevných vrstev. Nádhera. V sezóně je po silnici na hraně kaňonu provozovaný zdarma shuttle bus. Využíváme jeho služeb a projedeme si západní část Rim Trailu směrem na Hermits Rest. Cestou je devět vyhlídek a na každé se chvilku zdržíme, nebo se mezi některými vyhlídkami projdeme.

Nemůžeme si odpustit ani sestup do kaňonu. Vyrážíme následující den brzy ráno z Grandview. Stezka vede strmě dolů po stěně kaňonu a klikatí se dál až k útesu Horseshoe Mesa. Jak sestupujeme níže, znatelně se otepluje. Odsud zdola získává kaňon zcela jiný rozměr a připadáme si naprosto maličcí. Přestože jde o celkem náročný výlet, rozhodně za to stojí.

Podél kaňonu je spousta vyhlídkových míst a bylo by chybou je vynechat. Za návštěvu stojí i kamenná rozhledna Desert View.

Po Grand Canyonu a Yosemite jsem si nebyl jistý, jestli na mě ještě něco udělá takový dojem. Udělalo, a ještě mnohem větší. Hned první zastávka při příjezdu. Horseshoe Bend. Do zelena zbarvená řeka Colorado zde vymlela hluboký kaňon, obtéká veliký útes a vytváří zatáčku o 270°. Sytě žluté skalní stěny, protkané červenými částmi, září na slunku a kontrastují s tmavou barvou řeky, plynoucí dole.

Následující den vyrážíme na kajaku z přehrady Powell a pádlujeme do spodní části Antelope Canyonu. Ten se nám postará o zatím nejsilnější zážitek z dosavadní cesty. Už samotná plavba do útrob kaňonu je zážitek. Po pár kilometrech kajak odstavíme na malé pláži a pokračujeme dále vzhůru mezi skalní stěny. Kaňon se postupně zužuje, vytváří spoustu zákrut, malebných zákoutí a je plný nejrůznějších tvarů a barev. Je to nádhera, umocněná tím, že jsme v této tolik navštěvované oblasti zcela sami. V klidu si užíváme a obdivujeme krásy kaňonu až k nejvzdálenějšímu bodu a tím je vysoká skalní stěna, která cestu uzavírá. Z kaňonu se vracíme zcela nadšení. 

Zajdeme si také na oficiální prohlídku Lower Antelope Canyonu. Jak se dalo očekávat, byly zde hromady lidí. Ve skupině je maximálně patnáct lidí. To je však jedno, protože skupiny jdou těsně za sebou, jako by byla jedna. Kaňon je opravdu nádherný, plný úzkých zákrut a vodou vymletých zákoutí. Podle intenzity dopadajícího slunečního světla se na stěnách kaňonu mění barvy a vytváří úžasné divadlo. Díky velikému množství lidí je prohlídka celkem šílený zážitek. Náš průvodce je však velmi dobrý a dokáže nám vytvořit trochu prostoru na pořízení fotek.

Cestou do Monument Vally nestíháme a jedeme na free camping po cestě. Nedávám pozor a moje šílená navigace mě stáhne z rychlostní silnice na štěrkovou cestu, plnou hlubokého písku. Několikrát navigaci cestou prokleju. Když však dorazíme do kempu, tisíckrát se jí omluvím. Kemp je parádní a kousek odtud jsou Betatakin Ruins. Zachovalé zbytky indiánské vesnice ve velikém kaňonu pod obrovským převisem. Nejdříve si ji prohlédneme z vyhlídky na okraji kaňonu a druhý den se vydáváme na prohlídku přímo do vesnice. Je to možné pouze v doprovodu průvodce. Kupodivu jsou prohlídky zdarma. Prohlídka trvá zhruba tři hodiny a zavede nás dolů do kaňonu pod převis, pár metrů od ruin vesnice. Teprve zde dole můžeme obdivovat, v jak ohromném portálu je vesnice vybudována. Kromě zbytků domků si zde můžeme prohlédnout i nástěnné malby původních obyvatel.

Už z dálky vidíme neuvěřitelné skalní věže, známé z mnoha westernů, tyčící se k obloze z velikých plání. Při příjezdu blíž se nám naskytne nádherná podívaná. Rovná pláň se táhne až někam k obzoru a tu a tam z ní trčí obrovská skalní věž. Je to úžasné, co dokáže voda a vítr vytvořit, pokud má k dispozici dostatek času. Vydáváme se autem na okružní jízdu skrz Monument Valley po prašné cestě. Navštívíme každou zastávku a vyhlídku, proplétáme se mezi věžemi a stejně je těch dvacet pět kilometrů málo.

Už samotný přesun od Glen Canyonu do Zionu je vyhlídková jízda. Neustále míjíme barevné kaňony a skalní stěny, nebo vedle cesty trčí skalní věže. Když vjedeme do parku Zion, můžeme si hlavu ukroutit a nevíme, kam dříve koukat. V infocentru náhodou narazíme na hezký obrázek. Subway. Zjišťujeme, kde se toto místo nalézá. Ranger nám jen řekne, že někde tady, a mávne přitom rukou nad půlkou mapy. Taky nás informuje, že potřebujeme permit. Ve Wilderness office získáme permit a řeknou nám pouze, kde si máme odstavit auto. Prý je to složité na navigaci a musíme si koupit popis trasy. Jsme velice zvědaví na toto utajované místo.

Asi pět kilometrů se proplétáme vzhůru kaňonem proti proudu potoka Left Fork. Oficiální cesta tu opravdu nevede, ale vyšlapané je to tu dost, aby se dalo bez problémů projít. V půlce cesty zaslechnu kousek od sebe charakteristický zvuk. Metr ode mne se plazí veliký chřestýš a chřestěním dává důrazné upozornění na svou přítomnost. Ke konci cesty se stěny hlubokého kaňonu přibližují, stále více se kroutí a jdeme už jen korytem potoka vodou. Obejdeme zatáčku a spatříme Subway. Opravdu krásné. Spodní část kaňonu vytváří téměř tunel a stěny jsou vypouklé jako vlny. Ve dně jsou vymleté hluboké „hrnce“ plné vody. Odražené slunko krásně barví stěny kaňonu do nejrůznějších barev. Sice za další zatáčkou musíme s průzkumem skončit, přesto ta cesta za trochu námahy stála. Kaňon lze projít celý z jeho horního konce a vynořit se zde, je k tomu však zapotřebí vybavení pro canyoning.

Narrows v horní části kaňonu Zion je snad povinnou návštěvou pro každého, kdo tento národní park navštíví. Dopravu do horní části kaňonu zajišťuje shuttle bus, vyrážející od informačního centra. Dál vede jednoduchý chodník. Chodník po necelých dvou kilometrech končí. To se však nedá říci o většině návštěvníků. Nejdříve jsem si kalnou vodu řeky vysvětloval tím, že se vyplnila předpověď a někde proti proudu prší. Když však vidím davy lidí, brodící se proti proudu vzhůru do kaňonu, je vše jasné. Řeka se vlní jak had a kaňon zde opravdu vytváří úžiny. Někde je široký pouze deset metrů, což je při hloubce sto a více metrů opravdu impozantní. I v horkém počasí je zde chladno a voda celkem studená. Hlavně, když k tomu připočteme fakt, že ve vodě nachodíme klidně několik kilometrů. Krásně tvarované skalní stěny však za každou zákrutou nabízejí jinou podívanou a je velmi těžké se po chvíli brodění otočit a vrátit se.

Dalším nádherným místem je Observation Point. Šestikilometrovým výstupem s převýšením přes šest set metrů se po stěně kaňonu, skrz skály prořízlé hlubokými roklemi a po stezkách zasekaných do strmých stěn, dostáváme na vyhlídku. Vyhlídka nabízí nádherný pohled na kaňon Zion, vysoko nad meandrem Big Bend řeky Virgin, která obtéká skalní ostroh Angels Landing. Opravdová nádhera.

Krátká a překvapivě krásná zastávka na cestě do Bryce Canyonu. Silnici lemují skály rudého pískovce, ale když popojdeme po treku kousek dál od silnice a nabereme výšku při překonávání nízkého hřebene, pak teprve můžeme naplno ocenit krásu zdejší krajiny. Červený pískovec zde vytváří skalní stěny, do kterých eroze vrtá různá okna, nebo je rozkrajuje na jednotlivé věže, připomínající zkamenělé sněhuláky či figurky jakési obludné šachovnice. Kam až oko dohlédne, všude je rudá půda a skály. Sedmikilometrový okruh přes Castle Bridge Trail a následně po Buckhorn Trail s výstupem na vyhlídku stojí za návštěvu.

Zajímavá oblast, kde se přes den pečeme na slunci a v noci mrzne. Vyhlídky Inspiration Point, Sunset Point a Sunrise Point na hraně kaňonu nabízí nádherné výhledy na Bryce Amphitheater, plný skalních věžiček. Komu to nestačí, může sestoupit do kaňonu a projít se přes Queens Garden.

Postupně se vytrácí dřívější rozmanitost mezi parky, a tak se posouváme dál.

Tento park jsme původně chtěli jen profrčet. To by však byla veliká škoda a jsem rád, že k tomu nedošlo. Navštívili jsme Great Wash, což je parádní kaňon. Rozhodně nevynechte skalní bránu Hickman Bridge, určitě navštivte skalní kresby původních obyvatel.

Co si však nenechte ujít v Capitol Reef, je sto deset kilometrů dlouhý okruh po štěrkové cestě do Cathedral Valley, se všemi zastávkami a vyhlídkami. Z toho jsem byl opravdu nadšený. Překrásná krajina plná barev, skalní věže opravdu připomínající katedrály jak tvarem, tak velikostí. Vyhlídky na skalní útesy a pouště. Nádhera.

Jako bychom se znovu octli u Grand Canyonu. Jen trochu menším. Vysoké útesy, skalní věže a dole meandrující široká řeka, modelující kaňon. Zajedeme se podívat na Upheaval Dome, což je kráter, vytvořený dopadem meteoru.

Z vyhlídky Grand View na hraně kaňonu máme na jedné straně řeku Green a na straně druhé Colorado. V dáli jsou vidět Needles, skalní věže v jižní části parku. Hezká zastávka je s výhledem na Candlestick Tower. Povinná zastávka je ovšem Mesa Arch. Skalní brána, skrz kterou je výhled do kaňonu řeky Colorado.

Chceme se ještě zajet podívat do kaňonu. Využíváme k tomu Shafer Trail. Úžasnou prašnou cestu, vlnící se dolů po skalní stěně. Úzká silnice s parádními výhledy, kdy pod sebou máme stovky metrů útesu. Zážitek je, vyhýbat se s protijedoucími auty. Z vyhlídky Gooseneck na hraně útesu, která se rozpadá v jakési obří kamenné houby, je krásný výhled na zelenou vodu řeky Colorado, vytvářející zde veliký meandr.

O kousek dál ještě navštívíme krásný kamenný most Musselman Arch, dlouhý asi padesát metrů.

Projíždíme městem Moab do parku Archies. Z temné oblohy se spustí přívalový liják a okolní krajina zmizí za stěnou vody. Během chvilky se z okolních skalních stěn spouštějí první říčky a vodopády. Silnice je brzy na některých místech i půl metru pod vodou. Není divu, že jsou tyto přívalové deště tak nebezpečné, pokud vás zastihnou někde v kaňonu.

Park Archies je nádherný. Mezi krásné zastávky patří Balanced Rock nebo dvojitý oblouk Double Arch. Prozkoumáváme také Devils Garden. Pokud plánujete projít celý okruh skrz Ďáblovu zahradu se všemi zastávkami a odbočkami, počítejte přibližně s dvanácti kilometry. Stojí však za to. Všude jsou nejrůzněji tvarované skály a skalní věže. A samozřejmě brány, mosty a oblouky.

Ikonou je ovšem Delicate Arch. Úžasný skalní oblouk na hraně útesu. Pokud budete mít možnost, počkejte si zde na západ slunka. Stojí to rozhodně za to.

Z rozpálené krajiny se posouváme přímo do zimy. Na obzoru se objeví vysoké štíty hor pokryté spoustou sněhu. Grand Teton nabízí spoustu možností, kam vyrazit, od krátkých procházek až po vícedenní treky. Jelikož jsou již horská sedla pod sněhem, prozkoumáváme pouze Cascade Canyon. Obklopeni vysokými horskými štíty stoupáme k jezeru Solitude. Stromy a keře jsou vybarveny podzimem a kontrastují s bílými vrcholky hor.

Yellowstone se již pomalu ukládá ke spánku, je zavřena spousta kempů a některá informační centra. Není divu. Ranní teploty padají až k – 16°C. Moc pěkná zastávka je West Thumb Basin na břehu Yellowstone Lake. Geologicky aktivní oblast, skrz kterou jsou vedeny dřevěné chodníčky mezi nádherně zbarvenými horkými a bublajícími jezírky. V mrazivém počasí z nich stoupají obrovská oblaka páry a dodávají místu tajemnou atmosféru.

Old Faithfull Geyser a okolí nabízí program na celý den. Určitě stojí za to si počkat na výbuch gejzíru, což je zhruba každou hodinu a půl. Vyrážíme na okruh po dalších gejzírech a horkých jezírkách. Moc pěkné jsou Grand Geyser, Giant Geyser, Grotto, Comet, Castle a mnoho dalších. Nádherná jsou některá klidná jezírka s úžasnými barvami na jejich březích. Celá oblast je plná nádherných míst.

Zklamáním je pro nás asi nejznámější místo v Yellowsone. Midway Gayser Basin s nádherným jezerem Grand Prismatic Spring. Stoupá z něj tolik páry, že není téměř vidět.

Zážitkem je ovšem setkání s volně žijícími bizony. Kolosy pomalu plujícími mořem trávy. Hlavy mají zaprášené bílým sněhem, jak vyhrabávají něco k snědku.

Zastavujeme u Norris Geyser Basin. Okruh přes jezírka a gejzíry, nazvaný Black Basin, je hezký, ale vedlejší Porcelain Basin je úžasný. Tolik barev, omrzlá tráva, kouřící jezírka a fumaroly a v pozadí zasněžené hory.

Než na severu opustíme park, navštěvujeme krásné travertinové terasy a o kousek dál přírodní hot springs Boiling River. Tam, kde se vroucí Boiling River vlévá v kaskádách do mrazivě ledové Gardner River, jsou vytvořeny kamenné ohrádky a je zde možnost ponořit se do horké vody a prohřát kosti.

Poslední zastávkou na naší cestě po parcích USA je Glacier NP. Zde ještě panuje nádherný podzim. Bohužel je zde již po sezóně a park už je téměř uzavřený. Informační centra zavřená, stejně tak i cesta Going to the Sun přes hory. Smůla, jsme zde pozdě. Navštívíme tedy okolí jezera McDonald a severněji Saint Mary Lake.

Dobré rozhodnutí bylo také zajet do hor po malé silnici k jezeru Swiftcurrent, kde je to moc krásné.

Odtud již pokračujeme vzhůru na sever zpět do Kanady, prodat auto a vymyslet další plán, kam vyrazit. Deset týdnů strávených cestováním po parcích a rezervacích USA bylo moc málo na to, abychom navštívili vše, co bychom chtěli. Klidně bychom mohli podniknout tento okruh ještě jednou a vidět jiná místa. Pokud vyrazíte na podobnou cestu, radím, nespěchejte a dosyta si vychutnejte všechnu tu nádheru.