Archives

Monthly Archive for Červenec, 2017

Goal Zero – Nomad 20

 

Neocenitelný pomocník při delších výpravách, kdy není jiná možnost jak doplnit energii zařízením, které s sebou nesu. Šest týdnů a téměř devět set kilometrů dlouhý výlet přes Pyreneje od oceánu k moři byl skvělou příležitostí, jak solární panel vyzkoušet.

 

Solární panel

Jelikož s sebou máme fotoaparát, dva mobily, GPS navigaci a kameru bylo jasné, že budeme potřebovat doplňovat průběžně energii. Moje navigace ještě funguje na tužkové baterie, a proto jsem solární panel zkombinoval s Guide 10 Plus. Guide 10 Plus je vlastně nabíječka AA/AAA baterií a zároveň powerbanka. Nomad 20 není se svými 1,1 kg zrovna zanedbatelnou položkou v batohu, ale něco za něco. Váha navíc a mít stále energii nebo lehčí batoh a po pár dnech už nic nenatočit… Odpověď je asi jasná. Složený panel je celkem kompaktní 21,6 x 33 x 2,5 cm a nosil jsem ho připevněný na batohu prakticky celou dobu. Rozložený už zabere celkem prostor 77,5 x 33 x 2,5 cm. Tento využitelný prostor však poskytuje výkon 20W. Výhodou je vysoká krosna, kdy se panel natáhne po celé délce. Ačkoli připevnění na batohu během dne není zcela praktické a málo kdy je panel nastavený do ideální polohy, přesto dokázal dobít baterie ( powerbanku ) a ještě doplňovat kameru či mobil. Powerbanku a mobil/kameru jsem nosil během nabíjení bezpečně uložené v síťce s kabely na zadní straně panelu. Na upevnění je k dispozici spousta poutek po obvodu panelu. Pozor však na malé lehké karabinky dodávané s panelem. Z jedné mi po pár dnech upadl ocelový zámek. Důvodem bylo nedostatečné roznýtování konce provlečeného skrz tělo karabinky. To je však jen taková drobnost a karabinku jsem nahradil jinou. Jednou se mi už zdálo, že panel přestal fungovat. Omyl. Byl pouze zaprášený po celodenním nošení na batohu. Stačilo ho lehce očistit a efektivita byla rázem zpět. Posledních několik týdnů nám na cestě hodně smažilo slunko a teploty se nezřídka pohybovaly okolo 35°C. Všiml jsem si dalšího pozitiva. Panel zakrývající prakticky celou výšku krosny uchránil její obsah před slunkem a věci uvnitř byly znatelně chladnější, než když jsem panel rozložený neměl.

Co uvádí výrobce

Tento skládací panel zajišťuje maximum solární energie pro vaše zařízení. Využijte vestavěného USB portu nebo kombinujte s externími bateriemi GOAL ZERO (např. Sherpa 100 nebo YETI 150) pro napájení kdykoliv přes den i v noci.

• Stejně rychlý jako síťové napájení: panel nabije váš mobilní telefon za 1-2 hodiny

• Jednoduché použití: prostě připojte vaše USB nebo 12V zařízení k panelu

• Kompaktní a výkonný: výkon až 20 Wattů ze sluneční energie. Je skládací, robustní, spolehlivý a odolný proti povětrnostním vlivům.

• Kapsa ze síťoviny na zadní straně pro ukládání zařízení a napájecích kabelů

Technické parametry:

Výkon: 20W

Váha: 1,1 kg

Rozměry: složený 21.6 x 33 x 2.5 cm, rozložený 77.5 x 33 x 2.5 cm

Porty: USB, solar port, mini solar port

Řetězitelný: ano

Typ panelu: monokrystal

Obsah balení: solární panel, 12V adaptér

Závěr

Bezvadný doplněk na delší cesty, díky kterému budou vaše zařízení nezávislá na tom, jestli dojdete do civilizace dnes nebo až za pár týdnů. Vše fungovalo jak má. Je třeba dávat pozor a pamatovat na to, když máte panel celý den upevněný na batohu a nabíjíte. Nelze jen tak shodit batoh do trávy, ale je třeba ho pečlivě opřít, aby se nesvalil a panel nepoškodil. Stejně tak při prolézání houštin nebo nízkých větví stromů. Radši zastavit a panel složit než ho poškrábat větvemi. To už je však jen o pohodlnosti. Také je třeba udržovat panel čistý a udržovat tak jeho efektivitu. Stačí k tomu jemný hadřík a chvilka času. Kombinace Nomad 20 a Guide 10 Plus byla pro mě na takovouto cestu ideální. Pokud myslíte, že vaše nároky budou trochu jiné, mrkněte na širokou nabídku produktů Goal ZERO a určitě si vyberete http://goalzero.cz/ . Rozhodně doporučuji.

 

Životnost: 2 roky – údaj NENÍ KONEČNÝ!

Údaj udává skutečnou dobu používání než dojde k prvnímu poškození. S každým dalším použitím se bude údaj navyšovat.

17.09.-29.09.2017

Další dva týdny v horách, kdy se solární panel Nomad 20 a powerbanka Guide 10 Plus ukázali jako neocenitelní pomocníci. Tentokrát jsme se toulali po Rile a Pirinu v Bulharsku.

 

Tip na podzimní trek. Krásné opuštěné hory, kde nepotkáte nikoho kromě pastevců se stády ovcí.

Zapomenuté hory

Přidržuji se silného kořenu a opatrně našlapuji na úzkou pěšinku, mnohdy pouze stopu širokou. Těžký batoh na zádech kazí rovnováhu. Koukám vedle stezky do pár set metrů hluboké rokle a neodvažuji se pomyslet, co by se dělo, kdyby někomu z nás uklouzla noha. Už to vypadá, že soutěskou půjde projít, když na zem začnou dopadat první dešťové kapky. To snad ne! Proč teď? V tom nejméně vhodném místě.

Buila

Po téměř celém dni kodrcání se vlakem vyskakujeme v Rumunském Ramnicu Valcea. Dáme vydělat místnímu taxikáři a zanedlouho už jsme v Babratesti, odkud vyrážíme do hor. Po pár kilometrech chůze vesničkou necháváme za sebou poslední domky i zpevněnou cestu a zamíříme si to k vysokým horám, tyčícím se kousek před námi. Už první den pociťujeme, že tento výlet nebude úplně zadarmo, když už několik hodin stoupáme lesem ke klášteru Patrunsa. Krásný klášter, zasazený přímo pod velikou horu. Kousek od kláštera strávíme první noc. Moc se nevyspíme, jelikož většinu noci odrážíme útoky krávy, které jsme asi zalehli místo. Funí na stan nebo nervózně pokyvuje hlavou, na které má zavěšený veliký zvonec, vydávající jedovatý zvuk, který nám nedá spát. Ráno vylezeme žlabem přes les do sedla. Krásné vápencové stěny se blýskají na slunku a kontrastují se svěže zelenou trávou. Pokračujeme na Vanturaritu – nejvyšší vrchol národního parku Buila. Jde o malý, přesto nádherný hřeben. Na jednu stranu se svažují travnaté pastviny a na straně druhé je ostrý zlom a stometrové skalní stěny. Paráda. V dáli na obzoru již můžeme spatřit náš cíl pro několik dalších dní. Sestoupíme pod hřeben a přenocujeme u kláštera Pahomie.

Kozí stezka

Následující den sestoupíme k řece Cheia a proti jejímu proudu zvolna stoupáme hlubokým údolím. Cesta nás dovede až k několik set metrů hluboké rokli, kudy řeka protéká. Za slušného počasí jde soutěska projít po jejím dnu. My volíme značenou cestu zhruba v polovici její stěny. Nejdříve se tedy vyškrábeme přes les na její začátek. Docela dřina. Někdo tvrdí, že to s těžkým batohem nejde, další, že by to jít nechtěli a málokdo, že to jde. Úzká pěšinka se vlní ve skalní stěně. Pár set metrů skalní stěny nad námi i pod námi. Není divu, když jde o nejhlubší soutěsku v Karpatech. O nějakém jištění si můžete nechat zdát. Přesto jsem na několika místech zahlédl do skály nebo stromu zatlučenou skobu. Nepříjemný je opravdu jen úsek dlouhý pár set metrů. Zrovna když jsme uprostřed soutěsky, začne se z temné oblohy valit déšť. Kameny a kořeny se tak stávají ještě zrádnější. Naštěstí necháváme exponovaná místa za sebou a stezka nás svede k vodopádům na dno rokle. Pod skalním převisem přečkáváme liják. Z mokrého lesa se kouří a skalní stěny se halí do mlžného závoje. O necelý kilometr dále se rokle rozestupuje a zůstáváme na noc u chaty Cheia.

Capatani

Celý příští den stoupáme vzhůru na hřeben. Cílem je vrchol Gera vzdálený podle turistického rozcestníku osm hodin. Po široké cestě se vlníme krásným listnatým lesem. S přibývající výškou dostává krajina jinou podobu. Buky nahradí smrky. O kus výš řídnou a objevují se mýtiny plné borůvek a brusinek. O dalších pár set metrů výš už stromy zmizí úplně a vyjdeme na hřeben. Těžko říci, pro koho jsou časy na ukazatelích určeny. Je sotva po poledni a osmihodinový úsek je zdolán. Bohužel to dnes není na dlouhé vysedávání a kochání se krajinou. Fučí ledový vichr a po kopcích se válí husté mraky. Celý hřeben, posetý vrcholy s výškou okolo dvou tisíc metrů nad mořem, pokrývají rozlehlé pastviny. Prakticky na jakémkoli místě, které se vám líbí, se můžete utábořit. Potkáte zde jedině pastevce se svým stádem a to ještě tak maximálně jednoho za den. Rovinka, voda a dřevo na oheň. To jsou požadavky na naše nocoviště. Každý večer preventivně odcházíme kus od stanů pověsit na strom potraviny. Inu jsme v krajině velkých šelem. Jedinou noc si jsme jistí, že nás žádná nenavštíví, a to když nocujeme v turistické boudě Ursa. Jednoduchá, volně přístupná bouda nedaleko stejnojmenného vrcholu. Ačkoli jdeme po hřebeni, stejně za den nastoupáme okolo kilometru převýšení. Až tak je hřeben zvlněný. Je to však nádhera a rozhledy do okolí stojí za to.

Paring

Po několika nádherných dnech plynule přejdeme do národního parku Paring. Charakter krajiny zůstává stejný, ale vrcholky jsou vyšší a vyšší. Celé dny se touláme travnatými pastvinami. Jedno z nejhezčích míst pro nocleh byl skalní „kotel“ kousek od silnice, protínající národní park. Louka, kterou v půlkruhu svírají strmé svahy vysokého kopce nad ní. Až za silnicí, když stoupáme na další vrcholy, je vidět, že už jsme vysoko. Pastviny zůstávají, ale přibylo vykukujících skal. Z hřebene si děláme krátkou procházku dolů do oblasti jezer. Škoda jen, že počasí nepřeje koupání. Na noc je však tato oblast ideální. Příští den máme před sebou nejvyšší bod celého přechodu. Parangul Mare (2519 m n.m.). Škoda, že slunečné počasí odvál silný vítr. Je pořádná zima. Na severní straně se drží omrzlá tráva a kousek pod vrcholem se povaluje sníh. Kvůli počasí nejsou rozhledy kdo ví co a tak rychle sestupujeme do nižších poloh. Fouká stále, ale je tepleji. Poslední noc přechodu zůstáváme přímo na hřebeni, na místě odkud vidíme západ a ráno i východ slunka. I dnes ráno mrazík čaroval a tráva je plná třpytivých krystalků. Dole v údolí se povalují mraky a zakrývají město Petrosani, kde odpoledne ukončujeme přechod této krásné části Karpat.

Rumunsko je krásné a rozmanité. Pokud hledáte místo, kde se budete moci volně toulat, nepotkávat stále skupinky lidí a tak trochu se „ztratit“, vyrazte na Capatani. Rozlehlé pastviny, skály, horská jezera a úžasný klid. Desetidenní pohodový přechod vás určitě nabije novou energií stejně jako nás.

 

 

 

 

Jedna z mnoha opuštěných vesnic v Pyrenejích. Takováto místa mají své kouzlo. Na obrázky mrkněte do galerie.